Osobnosti, které nás podporují

Jirka Mádl

Jsou věci, o kterých pochybujete, jestli mají smysl. A člověk by si přál aspoň jeden pevný bod, o který by se mohl opřít a pak něčím pohnout.
A těch bodů není mnoho, o mnohém zcela správně pochybujeme.
O rané péči a jejím významu se pochybovat nedá.

 

Jirka Mádl
herec

Jiří Dopita

Společnost pro ranou péči je pro mne spojením dobrého startu i cíle. Není nic důležitějšího, než dát možnost rodině s postiženým dítětem, aby ho od narození plnohodnotně vychovávala doma. Tedy tam, kde se cítí nejlépe a bezpečně. A když rodiče začnou tápat, mají možnost poradit se, sdělit své obavy a strachy, požádat o odbornou pomoc a radu. V tom vidím ojedinělost této služby a jsem rád, že jste a pomáháte potřebným. Přiznejme si, kolikrát si nevíme rady my, rodiče zdravých dětí, hroutíme se z maličkostí a nevážíme si toho, co máme.
Tak alespoň jednou za čas, prostě někdy nebo při nějaké příležitosti se zkusme vžít do role těch, kteří takové štěstí neměli a třeba se budeme chovat lépe jeden k druhému nebo se nám jen zlepší nálada nebo budeme mít chuť pomoci.
Do budoucna přeji hodně sil, trpělivosti, nasazení a v tomto případě co nejméně „klientů“.

 

Jiří Dopita
asistent trenéra

Jan Kraus

Ranou péči je třeba podporovat proto, že postižení dětí by nemělo být důvodem k tomu, že ztratí i domov.
Ten by naopak měl být jejich největší oporou.
Se srdečným pozdravem

 

Jan Kraus
herec

Ivana Jarníková

Společnost pro ranou péči, pobočka pro rodinu Olomouc měla pro nás důležitou a nezastupitelnou úlohu po celou dobu, co jsme byli jeho klienty.
Díky jeho pracovnicím a jejich laskavému, lidskému ale i odborně erudovanému přístupu jsme se dokázali zorientovat v problémech, které narození postiženého dítěte provází, a včlenit ho do  života rodiny.
Díky jejich trpělivé pomoci (poskytnutí informací, pomůcek, speciálních služeb) se podařilo již v prvních měsících a letech optimálně nastartovat budoucí rozvoj našeho dítěte a připravit cestu k jeho, pokud možno, samostatnému životu.

 

Ivana Jarníková

Alena Ježková

Vážím si každého, kdo pomáhá.
Společnost pro ranou péči pomáhá rodinám, do nichž se narodilo dítě s postižením.
Lidé, kteří tu pracují, musí být profesionálové a srdcaři zároveň, protože takové životní poslání se neobejde bez lásky.
Mají mou úctu.

 

Alena Ježková
spisovatelka

Helena Langšádlová

Raná péče je sociální terénní služba, která pomáhá dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám. Pokud je tato pomoc poskytnuta včas a kvalitně, velmi to pomůže dětem začlenit se mezi své vrstevníky a rodiny tak získávají odbornou pomoc i přesvědčení, že i s hendikepem je možné žít kvalitní život.

Ráda pomohu tam, kde je potřeba, a zvlášť když se jedná o děti.

Také věřím, že pokud se někomu dostane pomoci, je schopen tuto pomyslnou štafetu předávat dál a pomáhat potřebným, pomáhat je lidské.

 

Helena Langšádlová
ministryně pro vědu, výzkum a inovace ČR

Petr Vaněk

Věřím, že každý máme spoustu nápadů.
První a důležité spatřuji v tom, moc dlouho o tom nemluvit, než nápad vyšumí. 
A za druhé, najít ty správné lidi, kteří nám pomohou uskutečnit jakýkoli sen, je někdy dlouhá cesta, ale velmi důležitá. 
Nevzdávat se při prvním nezdaru. 
Protože kolem nás existují lidé, kteří rádi pomůžou danou věc uskutečnit.
Pak může vzniknout “rodina”, která dokáže cokoliv. 
Ano , na lidech záleží.

 

Petr Vaněk
herec

JUDr. Markéta Vaňková

Vždy jsem si hluboce vážila všech, kteří jsou pozorní a empatičtí ke světu kolem sebe a umí nabídnout pomoc tam, kde je třeba. Brněnské Středisko rané péče právě takovou pomoc přináší, a to těm nejbezbrannějším a nejpotřebnějším.

Zdravotní postižení klade malým človíčkům hned na prahu jejich života do cesty velké překážky, s nimiž se musejí oni i jejich rodiče a další blízcí denně potýkat. Velkou oporou v tomto každodenním zápasu se pak pro ně jistě stávají zaměstnanci Střediska se svým erudovaným a ochotným přístupem. Nepochybuji o tom, že každá takto společně překonaná překážka pak všem dodává více chuti urazit další kus náročné cesty.

Město Brno považuje provádění aktivní sociální a zdravotní politiky za jednu ze svých priorit a Středisko rané péče patří v této oblasti k jeho spolehlivým partnerům. Kromě toho, že Středisku poskytuje dotaci, spolupracuje s ním například na kampani Týden rané péče nebo při charitativním běhu a dalších aktivitách. Těší mě, že mohu osobně i jako představitelka města vyjádřit této spolupráci plnou podporu.

 

Markéta Vaňková

primátorka města Brna   

Simona Šustková

Ranou péči podporuji proto, že vím, že  její práce má smysl. Stačí se přijít podívat na vánoční koncert, na kterém vystupují děti, které ranou péčí prošly… jejich vystoupení jsou někdy úžasná, jindy dojemná, společné je pro ně ale to, že všechny tyto děti vyžadují speciální péči od svých rodičů a ti zase potřebují odbornou i morální pomoc, aby tento těžký úkol zvládli… a naštěstí je tu raná péče a obětaví lidé v ní, kteří jim jsou schopni podporu poskytnout. Bez ní by některé tyto děti nikdy nedosáhly tak dobrých výsledků. Navíc vím, že všechny peníze, které raná péče dostane, použije vždy jen ve prospěch těchto dětí a na nic jiného. I to je hodně důležité.

 

Simona Šustková

MUDr. Lumír Kantor, Ph.D.

 

 

 

„Děti, které přicházejí na svět brzy nebo se zdravotním postižením, potřebují nejen intenzivní péči bezprostředně po narození, ale také dlouhodobou podporu, která na ni navazuje. V této oblasti si vážím skvělé spolupráce se Společností pro ranou péči, která provází děti s ohroženým vývojem po dobu prvních roků života, odborně je rozvíjí a pomáhá jim minimalizovat důsledky předčasného narození nebo postižení. Mohu se spolehnout, že další osudy mých pacientů jsou u nich v dobrých rukou.“

MUDr. Lumír Kantor, Ph.D.

Ivana Jarníková

Středisko rané péče mělo pro nás důležitou a nezastupitelnou úlohu po celou dobu, co jsme byli jeho klienty. Díky jeho pracovnicím a jejich laskavému, lidskému ale i odborně erudovanému přístupu jsme se dokázali zorientovat v problémech, které narození postiženého dítěte provází, a včlenit ho do života rodiny. Díky jejich trpělivé pomoci (poskytnutí informací, pomůcek, speciálních služeb) se podařilo již v prvních měsících a letech  optimálně nastartovat budoucí rozvoj našeho dítěte a připravit cestu k jeho, pokud možno, samostatnému životu.

 

Ivana Jarníková

Arnošt a Petra Goldflamovi

Moje žena Petra a já taky jsme trochu nedůvěřiví. Někdy je těžké rozpoznat mezi tolika aktivitami ty důležité, podstatné, užitečné a prospěšné. Tady jsme ale opravdu váhat nemuseli. Středisko rané péče a jeho činnost je něco, co má hluboký smysl a kde člověk s podporou váhat nemůže. Neváhejte taky, buďte tak laskavi, prospějete opravdu dobré věci!

 

Arnošt a Petra Goldflamovi

Vavřinec Hradilek

Doma je doma, to si vždy říkám, když přijedu z cest. Trávím spousta času mimo domov, a jsou chvíle, kdy si na něj ani nevzpomenu – to jsou většinou ty krásné chvilky na zajímavých místech se zajímavými lidmi. Pak ale přijdou ty momenty, kdy se člověku nedaří nebo se věci nemají tak, jak by měli a v tu chvíli si nevzpomenu na nic jiného, než je domov. Vždy se totiž životní situace a překážky nejlépe řeší doma a s rodinou. Je to přeci místo, které by měl mít každý k dispozici, nehledě na tom, zda jsme tělesně postiženi, nebo jsme zdraví. Každý by měl přeci mít šanci být vychován doma s nejbližšími. Pojďme tedy společně najít cestu odborné péče pro děti s postižením, do jejich domovů.

 

Vavřinec Hradilek
profesionální sportovec, mistr světa ve vodním slalomu

doc. MUDr. Jan Janota, PhD.

Pro mě znamená raná péče především kontinuitu. Kontinuitu v lidské i profesionální péči o dítě, jehož vstup do života doprovází obtíže, které se týkají nejen jeho ale i jeho okolí, především rodičů. Ve chvíli, kdy dítě opouští nemocnici, ve které obvykle díky svým problémům tráví delší čas, nastává zlom. Péči přebírá náhle z rukou profesionálů rodina a další odborná péče se děje ambulantně. Teprve nyní začíná opravdový rodinný život, každodenní starosti. Právě tehdy se mohou rodiče cítit nejvíce ztraceni, nepodporování, opuštění s úkoly těžšími než mají ostatní. V téhle chvíli má raná péče své nezastupitelné místo. S důrazem na rodinu a na domácí péči přináší informace, osobní zkušenosti i organizační strukturu, kterou zásadním způsobem rodiče i jejich dítě podpoří a dále jim pomáhá. Díky za to všem, kteří zde působí.

 

doc. MUDr. Jan Janota, PhD.
primář Novorozeneckého oddělení, Thomayerova nemocnice, Praha 4

Jiří Sedláček

„Je důležité si uvědomit, že i lidé se zrakovým postižením mají své představy a sny. A na nás je, abychom jim pomáhali jejich sny uskutečňovat. Pokud se o to alespoň nepokusíme, pak nás bude pronásledovat pocit vlastní slepoty z netečné lhostejnosti.“

 

Jiří Sedláček
herec, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava

Mgr. Miloslava Soukupová

„… Pomáhat druhým je můj celoživotní program. Jsme tu přeci jeden pro druhého! Poslání ostravského Střediska rané péče je mi proto velice blízké – slouží potřebným a vyjadřuje úctu k životu v praxi…“

 

Mgr. Miloslava Soukupová
ředitelka, LIDOVÁ KONZERVATOŘ A MÚZICKÁ ŠKOLA, Ostrava

Prof. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc.

„Práce poradců rané péče navazuje na práci nás, zdravotníků, lékařů a sester, kteří pečují o děti, přicházející na svět s handicapem. Raná péče je nenahraditelnou součástí komplexní péče o tyto děti, která zahrnuje sféru zdravotní, školskou a sociální. Služba rané péče by proto neměla být chápána jako „něco navíc“, ale jako důležitá složka v systému péče o rodinu s dítětem s postižením.“

 

Prof. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc.

Daniela Fischerová

Učím studenty tvůrčího psaní jedné odvěké vypravěčské moudrosti. Každý příběh má dvě nejdůležitější místa, a to je začátek a konec. To jsou dvě tyče, mezi nimiž je napjaté lano, a my vypravěči musíme přejít z jednoho konce na druhý. Tuto hříčku jsem sezobla z internetu: Jenidá dlůežtiá pdomíkna je, aby prnví a psoeldní psíemna blya na srpánvém msítě. Zybtek mžůe být tolátní nsemysl a my to přoád bez porlbémů peřtečme. Zlvátšní, že? Nikdy nezanedbejte začátek, říkám svým studentům, mizerný začátek vám zkazí celé dílo. A nabízím jim tři latinská úsloví: Začátek je polovina díla. Jaký začátek, takový i konec. Dobrý začátek vede k dobrým koncům. A my Češi k tomu bodře dodáváme: Co do sudu přišlo jako první, po tom už smrdí napořád.

Velmi tomu věřím i v příběhu našich životů. Celá naše budoucnost je zaklubaná v raném dětství. A teď přijde záludná otázka: A co když někdo má na startovní čáře trní, kamení a hloží? Co když se narodí s nemocí či s postižením? Znamená to, že je příběh od začátku určen k prohře?

Tady si musím dát velký pozor a neříct něco naivně optimistického, něco líbivého, co by tu tíhu chtělo zapřít. Protože je to těžký úděl, a kdo se s takovým osudem potkal, ten to ví. Ale tím spíš! Tím spíš je cenná pomoc, která přijde včas. Není lépe investovaná energie než do prvních stadií vývoje. Dětský čas je mnohem delší nežli čas nás dospělých. Každý den tam má svůj význam, každý impuls tam má váhu a my si ho navždycky neseme v sobě. Když dostaneme dobrou péči brzy, posílí nás to na celou tu těžkou a vzrušující cestu po napjatém laně života.

Chovám upřímný respekt ke všem, kdo si vybrali ranou péči za svůj úkol. Snad je povzbuzuje vědomí, že jejich dobrý vliv je přežije. Bude v těch pečovaných dětech až do poslední chvíle, až ony jednou dojdou na sám konec svého příběhu.

 

Daniela Fischerová
spisovatelka, dramatička