Způsoby podpory rodiny prostřednictvím sociální služby raná péče

1. Podpora kompetence a sebevědomí rodiny

Dotazování jako forma podpory rodiny

- abychom mohli poskytovat podporu, musíme vědět, jaké jsou potřeby rodiny

- smyslem dotazování není jen získání informace -

„Je nemožné klást otázky, aniž bychom tím u tázané osoby vyvolávali vlastní myšlenky“ (Arist von Schlippe, Jochen Schweitzer, Systemická terapie a poradenství, 2001)

- formulování potřeb rodiči a plánování, čeho chtějí dosáhnout prostřednictvím služby, posunuje rodiny z pasivní role příjemce informací a instrukcí do role spolutvůrce průběhu rané péče

2. Podpora vlastních sil a zdrojů rodiny-úkolem podpory rodiny je podpořit vlastní síly a zdroje rodiny, schopnosti a sebevědomí rodičů

Situace rodiny, v které se narodí dítě s postižením:

- může se cítit nepřipravená, nekompetentní

- dostává mnoho negativních informací o dítěti

- cítí pochyby o sobě

- hledá zdroje na zvládnutí situace

Proto je třeba:

- podpora intuitivního rodičovství

- respekt k tradicím a výchovnému stylu rodiny

- časové ohraničení služby – úkolem podpory rodiny je připravit rodinu na fungování bez rané péče

- pomoc rodině rozšířit okruh možností, znalostí a dovedností, aby se dovedla vypořádat se situacemi vyplývajícími z ohrožení jejího člena i s každodenním fungováním,

- umožnit prožívat radost a uspokojení, tedy naplňovat přirozené funkce rodiny

3. Prevence institucionalizace

Rozhodnutí umístit dítě do ústavní často vyplývá z nejistoty, bezradnosti, nedůvěry ve vlastní schopnost poskytnout dítěti potřebnou „speciální“ péči

Nejlepším způsobem, jak pomoci ohroženým dětem vyrůstat ve vlastní rodině, je posílení celé rodiny. Sebevědomí a pocit kompetence rodičů ovlivňuje představu dítěte o sobě samém.