|
1.Podpora kompetence a sebevědomí rodiny
Dotazování jako forma podpory rodiny
- abychom mohli poskytovat podporu, musíme vědět, jaké jsou potřeby rodiny
- smyslem dotazování není jen získání informace -
„Je nemožné klást otázky, aniž bychom tím u tázané osoby vyvolávali vlastní myšlenky“ (Arist von Schlippe, Jochen Schweitzer, Systemická terapie a poradenství, 2001)
- formulování potřeb rodiči a plánování, čeho chtějí dosáhnout prostřednictvím služby, posunuje rodiny z pasivní role příjemce informací a instrukcí do role spolutvůrce průběhu rané péče
2.Podpora vlastních sil a zdrojů rodiny-úkolem podpory rodiny je podpořit vlastní síly a zdroje rodiny, schopnosti a sebevědomí rodičů
Situace rodiny, v které se narodí dítě s postižením:
- může se cítit nepřipravená, nekompetentní
- dostává mnoho negativních informací o dítěti
- cítí pochyby o sobě
- hledá zdroje na zvládnutí situace
Proto je třeba:
- podpora intuitivního rodičovství
- respekt k tradicím a výchovnému stylu rodiny
- časové ohraničení služby – úkolem podpory rodiny je připravit rodinu na fungování bez rané péče
- pomoc rodině rozšířit okruh možností, znalostí a dovedností, aby se dovedla vypořádat se situacemi vyplývajícími z ohrožení jejího člena i s každodenním fungováním,
- umožnit prožívat radost a uspokojení, tedy naplňovat přirozené funkce rodiny
3.Prevence institucionalizace
Rozhodnutí umístit dítě do ústavní často vyplývá z nejistoty, bezradnosti, nedůvěry ve vlastní schopnost poskytnout dítěti potřebnou „speciální“ péči
Nejlepším způsobem, jak pomoci ohroženým dětem vyrůstat ve vlastní rodině, je posílení celé rodiny. Sebevědomí a pocit kompetence rodičů ovlivňuje představu dítěte o sobě samém.
Způsoby podpory rodiny prostřednictvím sociální služby raná péče
-
Podpora kompetence a sebevědomí rodiny
Dotazování jako forma podpory rodiny
- abychom mohli poskytovat podporu, musíme vědět, jaké jsou potřeby rodiny
- smyslem dotazování není jen získání informace -
„Je nemožné klást otázky, aniž bychom tím u tázané osoby vyvolávali vlastní myšlenky“ (Arist von Schlippe, Jochen Schweitzer, Systemická terapie a poradenství, 2001)
- formulování potřeb rodiči a plánování, čeho chtějí dosáhnout prostřednictvím služby, posunuje rodiny z pasivní role příjemce informací a instrukcí do role spolutvůrce průběhu rané péče
-
Podpora vlastních sil a zdrojů rodiny-úkolem podpory rodiny je podpořit vlastní síly a zdroje rodiny, schopnosti a sebevědomí rodičů
Situace rodiny, v které se narodí dítě s postižením:
- může se cítit nepřipravená, nekompetentní
- dostává mnoho negativních informací o dítěti
- cítí pochyby o sobě
- hledá zdroje na zvládnutí situace
Proto je třeba:
- podpora intuitivního rodičovství
- respekt k tradicím a výchovnému stylu rodiny
- časové ohraničení služby – úkolem podpory rodiny je připravit rodinu na fungování bez rané péče
- pomoc rodině rozšířit okruh možností, znalostí a dovedností, aby se dovedla vypořádat se situacemi vyplývajícími z ohrožení jejího člena i s každodenním fungováním,
- umožnit prožívat radost a uspokojení, tedy naplňovat přirozené funkce rodiny
-
Prevence institucionalizace
Rozhodnutí umístit dítě do ústavní často vyplývá z nejistoty, bezradnosti, nedůvěry ve vlastní schopnost poskytnout dítěti potřebnou „speciální“ péči
Nejlepším způsobem, jak pomoci ohroženým dětem vyrůstat ve vlastní rodině, je posílení celé rodiny. Sebevědomí a pocit kompetence rodičů ovlivňuje představu dítěte o sobě samém.
|