„Kdyby si sedli všichni ti fyzioterapeuté, lékaři, logopedi, ergoterapeuti, psychologové, učitelky – prostě všichni ti, kdo nás posílají do lázní, na terapie, dávají nám „úkoly“ co všechno musíme doma trénovat, cvičit, dohnat s naší Amálkou – kdyby si sedli aspoň jedenkrát společně ke stolu, uviděli se navzájem, kolik jich je, uslyšeli se, co na nás každý z nich (byť v dobrém) nakládá, tak by přece museli pochopit, že není v našich silách to na 100% zvládnout.

Přáli bychom si, aby pochopili, že nejsme neschopní nebo lajdáčtí rodiče, že je toho jen prostě příliš. My v tom žijeme den za dnem, rok, tři, sedm, další nás čekají a mezitím nám utíká obyčejný život – s našimi dalšími dětmi, s partnerem, s přáteli, které jsme měli, než jsme se stali rodiči Amálky a celý ten kolotoč začal. Tehdy pro nás bylo nejdůležitější napravit ve zdraví, co se dá, podpořit Amálčin vývoj, později to byla možnost zajistit pro Amálku školku, aby mohla mezi děti, dnes to vidíme ještě jinak: chceme prostě normálně žít, chodit do práce, vyzvedávat děti ze školky, školy, jít na procházku, navštívit kamarády, jet na dovolenou.

Jsme opravdu moc vděční všem odborníkům, kteří při nás od počátku stáli, radili nám, pomáhali Amálku rozvíjet, jen si při pohledu zpět uvědomujeme, že se měnilo v čase to, co bylo pro nás zásadní – jen jsme neuměli v tom ostatním zpomalit, něco pustit – nikdo nám neřekl, že to jde, nikomu z těch, kdo nám radili, doporučovali nejspíš ani nedošlo, že podobný balík máme několikrát. Byli jsme často a dlouho unavení jen z toho, že jsme prostě nestíhali plnit všechna ta doporučení, cvičení, dojíždění… A mockrát jsme si říkali: Kdyby si sedli všichni aspoň jedenkrát společně ke stolu…“

Setkání okolo dítěte (SOD)

To je cesta, kterou je možné od roku 2017 v některých krajích České republiky nabízet rodičům dětí s obtížemi (zdravotními a zpravidla na ně navazujícími dalšími, ve věku do 18ti let dítěte) a odborníkům, kteří do péče a příběhu rodiny vstupují.

Setkání okolo dítěte si může vyžádat/navrhnout, v případě, že v něm vidí přínos, kdokoli z „multidisciplinárního týmu“, který ve skutečnosti jako „tým okolo dítěte“ funguje. Iniciátory setkání tedy mohou být sami rodiče, ošetřující lékař konkrétní specializace, praktický lékař pro děti a dorost, rehabilitační pracovník, školský pracovník (učitel, pracovník speciálně pedagogického centra nebo pedagogicko-psychologické poradny, asistent pedagoga…), psycholog, jiný zdravotnický či sociální pracovník.

Jak na to

Uvažte, v čem může Vám samotným, rodině či dítěti takové setkání prospět, kontaktujte koordinátora spolku Naše rovnováha a projednejte s ním praktické kroky k jeho realizaci. Koordinátor následně kontaktuje jednotlivé členy budoucího setkání okolo dítěte, plánuje s nimi čas, místo a záměr setkání. Rodiče a dítě, umožňuje-li to jeho stav, jsou samozřejmě součástí setkání a členy týmu.

Setkání samotné trvá 90 minut, přítomen je facilitátor – průvodce sezení. Jde o „moderátora“, který se stará o to, aby sezení proběhlo v bezpečné atmosféře, přítomní dostali přibližně stejný prostor pro svá vyjádření, aby byl stanoven cíl sezení a k němu bylo v jeho průběhu směřováno.  Setkání může být dle potřeby opakováno, mohou se měnit i jeho účastníci tak, jak to ukáží potřeby v čase. Setkání bývá realizované po domluvě např. ve škole, poradně, stacionáři, případně na „neutrální půdě“ – místě, dostupném všem účastníkům sezení. Výstupem setkání je dohodou podložený písemný plán s konkrétními kroky pro další (různě dlouhé) období, který dostávají všichni účastníci sezení.

https://naserovnovaha.cz/tymy-okolo-ditete/

Autorkou článku je Petra Hálková, členka spolku Naše rovnováha, metodička a poradkyně Střediska rané péče SPRP, pobočka Olomouc.