Maminka Šimonka vnímá ranou péči jako součást rodiny

„Ranou péči nám nabízeli již v nemocnici na novorozenecké JIP, když se Šimonek a Jozífek narodili. Chvíli mi trvalo, než jsem je oslovila. Nevěděla jsem, jak to všechno vlastně bude. Ještě v nemocnici podstoupil Šimonek operace očí, a to za 5 minut 12. Následně se objevily další a další komplikace, Šimonek byl ve vážném stavu a teprve po půl roce ho propustili domů.

Zpočátku toho bylo na mě opravdu moc. Byla jsem velmi nejistá a nevěděla jsem, jak to všechno zvládneme. V tu dobu jsme již měli dvě malé děti. Jsem ráda, že jsme získali oporu v rané péči. Jako první k nám jezdila poradkyně Kristýna, byla velmi akční, měla hodně nápadů a informací. Neměli jsme mnoho času, protože jsme jezdili na různá vyšetření, ale Kristýna nás navedla na kontakt na centrum v Opavě, kde nám potvrdili potřebnost brýlí. Následně na ni navázala poradkyně Olga a stále máme co řešit.

Jako přínos rané péče vnímám zejména konkrétní tipy na práci se Šimonkem. Raná péče mi také vždy pomáhala vyhledat a zjistit, co jsem potřebovala. Jsem takový „řešitel“ a raná péče mi pomáhá být více v klidu a myslet do budoucna, rozložit síly.

Brzy budeme v rané péči končit a já v tuto chvíli cítím, že nás bude opouštět někdo, kdo byl součástí naší rodiny a pomáhal mi představit si, co se může dít dál.“

Děkujeme mamince, že sdílí příběh Šimonka a své rodiny, a přejeme jim do dalších roků všechno dobré!